29.04.2012 12:42

Otevírám dveře auta a nadechuji se. Čistý vzduch. Snažím se co nejvíc zachytit rozdíl mezi tímhle vzduchem a tím, který dýchám každý den v Praze. ** Půl jedenáctá večer. Rodiče zhasli před několika minutami. Třeba už ale spí. Snad. Čekat se mi nechce. Pomalu otevírám dveře, aby nevrzaly. Čím je to dělám pomaleji, tím vržou více. ** Na nebi září polovina měsíce. Vedle mě kráčí můj měsíční stín. Někdo mi říkal, že mám víc vnímat. Snažím se jak můžu. Škoda že ta puntikatá mikina kazí můj jinak alespoň trochu "dark" vzhled, v měsíčním světle "dark" ještě víc. ** Scarborough Fair, The Voice, Hanging Tree, Walking in the Air, Worl of Stone, Morning Star, The Islander... ** Napůl cesty domů se zastavuji, zavírám oči a poslouchám. Jenom poslouchám. Každé šustnutí, každou větvičku. A občas mě napadne, jak dlouho už tam stojím? ** Game of Thrones ** Blok, tužka, guma a pryč ze zahrady. Po cestě k lesu, před několika lety k mé nelibosti vyštěrkované. Pro bosou nohu nic příjemného. ** Pod stromy po konečně-normální cestě nenápadne teče potůček. Čímž myslím, že je tam cesta za každého počasí morká. Čvachtám si to morkým trávobahnem. ** Mrtvý hraboš. Na milisekundu se mého těla zmocní odpor, štítím se celého okolí, zhnusím se nad tím vším, co čeho jsem po cestě mohla šlápnout. Jen na milisekundu. Pak se, díky-bohu, vrací racionální myšlenky mého přírodního ducha. Co to ale bylo? Vždycky jsem si pro sebe nalhávala, že nejsem jako ostatní lidi žijící ve městě. Že já přece lezu na stromy a chodím bosa. Hraboš mi prozradil, že je to pěkná blbina. ** Vedouc sama se sebou monolog v angličtině o civilizačních chorobách, došla jsem přes louku do svého oblíbeného remízku. Zvláštní to místo. Vždycky mi připadalo magické. Šnečím tempem stoupám na kopeček obklopený kvetoucími stromy a usazuji se pod třešeň rostoucí přímo z jeho vrcholu. Sedím, přemítám o ráji (a že mně napadlo spousta zajímavých věcí) a občas se provinile kouknu na prázdnou čtvrtku. Měla bych něco nakreslit. Jinak se to nikdy nenaučím. Proklikávám se spoustou obrazů v mé hlavě a hledám ten nejlepší pro dannou chvíli. A co třeba nakreslit sebe jak jdu přes louku ke kvetoucím stromům, v tomto nádherném počasí? Tahle představa, stejně jako každá jiná obsahující denní světlo, se okamžitě mění na scénu při úplňku. ** Opatrně našlapuji trávou. Ne už ale tak moc opatrně, jako předtím. Volné prostranství přede mnou vyzývá k běhu. Mohla bych to zkusit, třeba mě náhodou žádná vosa nepíchne... Hele, jde to! Tak rychleji a ještě rychleji. Před brankou zastavuji už z plného trysku. Já vlastně nemám boty. Zapomněla jsem. A nic mě nezranilo. ** Stmívá se. Obcházím rybníček a počítám žbluňknutí. "9 žab!" hlásím hrdě na konci okruhu. Už dlouho jsem je nezkoušela chytit. Klekám si a rádoby-elegantně se pohybuji kolem rybníčka. Chci vypadat jako šelma. Nebo jako postava z akčňáku. Třeba jako někdo z Matrixu. Jsem šelma. Musím být. Za chvíli mám vytipovaná místa, kde se vyskytují nejhezčí skokani, i dobu, kterou jim musím dát na to, aby vylezli na dosažitelné místo. Přílišná rozvážnost se nevyplácí, musím být rychlá. Lovím až do úplné tmy. Objevil se už i můj měsíční stín. A přesto ty žáby stále vidím. Poznám je. ** Vracím se domů s bolavými dlaněmi a kotníkem. S trávou jsem se skamarádila natolik, že jsem neváhala se do ní kdokoliv svalit, což způsobilo nedobrovolný kontakt mé nohy s kopřivou. A dlaně bolí od pohybu po čtyřech. Na chvíli jsem ale dokonce zapomněla, že se tak pohybuji účelně. Na chvíli jsem lovila doopravdy. ** Game of Thrones až do jedné hodiny ranní. ** 

 

And that was my weekend. Poetické, že? Kromě toho jsem male-odmaturovala z češtiny (s překvapivě dobrým výsledkem, který potěšil moji duši, na druhou stranu jsem nyní podezřelá že šprtovství, což není vůbec příjemné), shodou nešťastných náhod (například vysoce nešťastným zájem o matematiku a čokoládu v knihovně) jsem si vysloužila dvě hodiny nucených prací u školníka, plus se onen prohřešek zařadil na seznam věcí, o kterých nesmím přemýšlet pod hrozbou nedostatku dobré nálady na několik hodin. Přirozeně právě tento seznam obsahuje nejvíce omílaná témata před usnutím a o víkendu i dokonce po probuzení. Dále jsem (s pocitem sebe-uspokojení) zrušila svůj starý blog a s ještě větším uspokojením ho hodlám co nejdřív smést z povrchu internetového. Konečně budu volnááá! A jaký rozruch to v komunitě jeho návštěvníků udělalo! Ano, jsem se sebou opravdu vysoce spokojena. No a ještě dále jsem se už pomalu smířila s tím, že i letos nenavštívím ani Majáles, ani Zombie Walk. Což mi ovšem obojí doufám vynahradí zítřejší Nightwish koncert. Přirozeně jsem si nesehnala nic z těch totoálně božích věcí, které jsem si tam chtěla vzít...

Sleduji Game of Thrones, plánuji Sherlocka, Upíří deníky a Vampire Knight. A snad se konečně po snad dvou měsících vracím ke čtení knížek. 

    Témata na bolavou hlavu, aneb jak si totálně zkazit náladu a zavařit mozek, což mimochodem dělám opravdu často

• svět
• já

Stejnak jsem moc líná na to, abych vytvořila cokoliv. 

Internetově

Tahle část novinek mi vždycky zvedá sebevědomí, protože vždycky vypíšu pěkně dlouhý seznam věcí, které jsem tu udělala a přestože většina z toho jsou úplné pitomosti, potěší mě to. Bohužel tentokrát to asi bude jinak. Minule jsem plánovala přepis Jaqueline a přidání několika recenzí, především Hunger Games. Nejen, že tyto ušlechtilé cíle nejsou doteď naplněny, já o nich navíc úplně přestala přemýšlet. A to v podstatě znamená, že nic z toho nebude. Navíc mi došlo, že novinky by mělo být něco, co si čtenáři přečtou proto, aby se něco dozvěděli o autorovi jejich oblíbené tvorby. Jenže tady Novinky Tvorbu na plné čáře porazily (A radši se ani neptejte, co s chudinkou Tvorbou po její porážce udělaly. Úplně postačí, když si představíte spoustu krve, řetězů, jednu podzemní kobku páchnoucí zatuchlinou a jednu opravdu rozsáhlou mučírnu...). Alespoň za lehké filosofično, udělané brzy po minulých novinkách, se musím pochválit. Kromě citátů (ty napravo jsou všechny mým výplodem) tam je i dokonce cosi literárního v velmi vzdáleně povídkoidní délce. Mikropovídkoidní.  No a nesmím zapomenout na aktualizace Hudby.

Může být někdo účelně antimainstreamový? Samozřejmě, že ano. A jsem to já? Co bych byla jiného.

Kresebně

Viz ta část o osudu nebohé Tvorby. Načmárala jsem velmi teoretický vzhled domu, který mně napadl při přednášce o architektuře, na češtině jsem vytvořila jednu nedodělanou vysoce podprůměrnou gotičku a při sezení pod třeší jsem začala s původně duchem jara, který přináší světlo a vůni květin. Ten se ale okamžitě proměnil v cosi v černých hadrech, co v budoucnosti bude v lese v závoji mlhy. Časem. 

Hudebně

Ještě před několika dny byste tu na prvním místě našli spoustu gothic rocku, zhruba od středy se to ale změnilo. Objevila jsem Hanging Tree. A zpívám si ho pořád dokola. 

No a teď tedy ten gotchic rock. Přestavuji mám Skeletal Family - kapela se s stejnou zpěvačkou jako Ghost Dance.

pour aujourd'hui C'EST TOUT!