British flags, british flags everywhere...
Několik dní *pro jistotu se dívá na datum posledního příspěvku*, chci říct vlastně týdnů, uběhlo a já se vrátila. Za tu dobu jsem stihla poprvé navštívit svoji milovanou Anglii (bloody hell! I'm so obsessed by that country... And obsessed over London... And TV presenter... And series character... And... Whyyy?), některé spolužáky uvést v omyl, že umím běhat, nepředvedla svoji červenou paruku na Slavnosti, kde místo toho byly obdivovány fialové PRAVÉ vlasy někoho, jehož styl je mým vzorem, ale děsím se obvinění z napodobování, no a mimochodem také dokončila základní vzdělání. S vyznamenáním. Což jsem doopravdy nečekala a nutno podotknout, že to bylo opravdu těsné.
Ze svého letního čtecího seznamu už jsem se zdárně prokousala přes celou Paoliniho sérii (a zase tomu už říkaj sága... Wikipedie: Sága (pochází z islandského slova saga, množné číslo sögur) je označení pro příběh s tematikou dávné skandinávské a germánské historie, o prvních vikinských výpravách, osidlování Islandu a krevní msty mezi islandskými rodinami. Většinou jsou psány islandštinou nebo starou norštinou. Takže sága, joo? Haha...), užila si moc fajn týden na koňském táboře a k uvítacím SMSkám "Vítejte v Německu, Belgii, Francii a Velké Británii" přidala do sbírky Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Maďarsko. Moc pěkná dvoj-rodinná dovolená.
Při cestování autem má člověk poměrně dost času přemýšlet. Vskutku jsem nic moc jiného nedělala. A jak to tak obvykle bývá, většinu věcí jsem zapomněla. Některé byly možná docela zajímavé. U jiných (teď jsem chtěla zmínit různé obměny možností setkání s Richardem Hammondem, bohužel do této kategorie nespadají, jelikož si je pamatuji až příliš dobře) je zapomnění možná lepší. Každopádně na nyní asi nejdůležitější otázku (kecám, samozřejmě, že témata "Smysl života", "Vznik vesmíru", "Moje budoucnost", "Já v lidském společenství", "Já", "Vesmír a já" atd. jsou mnohem důležitější...), a to budoucnost těchto webovek, jsem odpověď nenašla.
Teď asi nastal čas zmínit, že tento článek kopíruju z jiných stránek, založených tak měsíc zpátky, na nichž jsou všeho všudy 3 články. A dneska je zase smažu. Možná. Přála bych si mít literární blog. Možná literární fantay blog. Něco jako má Temnářka. Ano, ideálně i s podobnou návštěvností. To bych ale musela být schopná napsat něco jiného, než přepis mých vnitřních rozhovorů, které tvořím při čištění zubů a smutném zírání do zrcadla v koupelně. Můžu začít deníčkem. Tam se sebestřednost (snad) toleruje. Jenže kde? No uvidíme, mám tyhle stránky hodně ráda, takže z nich jen tak neuteču někam do divočiny blogování.
Jinak jsem se v neobvykle tvořící chvilce pustila do přepisu svojí "slavné" (a jediné) povídky o gotičce, šlechtičně, možná mě, černé labuti Jaqueline. Po obměnění dvou odstavců jsem narazila na problém a to "Jak zachovat podobu deníku". Od té doby zase nic. No a jelikož už mě nenapadá nic, čím tento článek ještě víc prodloužit, s dovolením si ještě přepíšu seznam věcí, které bych (v horizontu věčnosti) chtěla udělat.
- Napsat velmi vtipný a duchaplný článek o mé první návštěvě země Shakespearovy, do které jsem se zamilovala podobným způsobem jako do Sherlocka nebo Richarda. No a nebo o návštěvě druhá, která se kvapem blíží.
- ehm, takže tedy ta Jaqueline, že...
- sepsat seznam knížek, které jsem přečetla (Ano, za celý život... Ne, nevedla jsem si doteď nic takového... Ale prosím vás, vážně si myslíte, že když mi to někdo zadal za úkol ve škole, tak jsem to svědomitě dělala?)
- koupit si nějaké skvosty do své knihovničky (která je prozatím opravdu děsivě teenagerská, neintelektuální a všeobecně nelíbivá) a pak o nich napsat profesionální recenzi (momentálně chci V melounovém cukru a vybírám knížku od Temnářky... Jo a to s tou profesionální recenzí je až ZA horizontem věčnosti...)
- Užít si prázdniny!