Proč je havran jako psací stůl?
Spolu ještě s dalšími tisíci věcmi přemýšlím stále nad smyslem, formou a četností novinek. Narozdíl od toho obrovského zbytku přemýšlecích témat si myslím, že jsem i k něčemu došla. Škoda, že to nepoznáte a není to ani moc důležité.
Náladu na psaní jsem od minula měla celkem často. Například úplně první novinky, které se mi chtělo napsat, by byly jarní, optimistické, trošku hippie a barevné. Dokonce jsem vám, ležíc bosá na trávě se spoustou šátků okolo pasu a korálky okolo kotníků, namalovala vodovkama A4ku nepochopitelných obrázků z nitra mé mysli. Barevnou. A už jsem ji ztratila. Vypadala ale zhruba takhle (přirozeně ale asi 5x lépe. Byla m-a-l-o-v-a-n-á! Tohle je jenom z tabletu a vyrobené v řádu vteřin. Na druhou stranu, to nemusím skenovat :)) :
V onu dobu na mě vlezlo jaro a já černou málem úplně pohřbila. A mimochodem jsem zažila naprosto dokonalou procházku naším krásným (Ano, opravdu je krásné. A to říká někdo, kdo tam skoro žije a měl by ho teoreticky mít po krk.) hlavním městem. Naštěstí/bohužel (sama nevím) jsem si ale na nenadálý příliv slunečního světla snad zvykla a ta černá vrána se zase nenápadně vrací.
Možná bych mohla zkusit zkombinovat úplně všechno. Vytvořit místnost, ve které by každý zvuk, barva, vůně, tvar, obraz byl součástí něco-vyjadřujícího celku. To je dostatečně originální. I když taky docela náročné...
Moje kreativní já plánuje velkolepé věci. To ale dělalo i před třemi měsíci a nic z toho zatím není. Zodpovědné já taky plánuje. Výsledky jsou snad ještě katastrofálnější. Co že jsem to všechno chtěla stihnout dneska? To už ani není vtipné. Leda tak černý humor.
Internetově
Minule jsem slibovala článek o Digitální pevnosti. A vskutku, je tam! Pochvalte mě někdo! Stejně tak poctivě přidávám do rubriky Hudba. Pochvalte mě někdo!
Je nová písnička na titulní stránce a začala jsem s používáním "známek". To je takovéto malé barevné, jak je toho pod písničkou v Úvodu spousta. A několik těch malých potvor si vlezlo i do rubriky o mně. Nesmím zapomenout zmínit, že ta úplně první (Aberline should NOT have died) je moje vlastní tvorba! Pustila jsem se do ní ihned po dokoukání první řady Kuroshitsuji (na druhou koukat ani nebudu). Tedy vlastně ihned po tom, co jsem žádnou takovou známku nenašla na DeviantARTu.
Jen sdílejte, sdílejte!
Teď jsem se málem rozepsala o tom, jak hrozně nesnáším Ciela a začala rozebírat chování jednotlivých postav v Kuroshitsuji. Úspěšně jsem se ale zarazila, vše smazala a nyní můžu pokračovat v probírání se tím málem, co jsem na tomhle webu udělala.
Rubrika Poezie. Zajímavá to věc. Je v ní báseň Havran od Edgara Allana Poeho/Poa, o které mi řekla jedna kamarádka. Jedna z mála básniček, které jsem si sama od sebe přečetla. Původně anglická verze, dnes přidávám i český překlad. Samozřejmě že ne můj vlastní. Jo a pod Havranem je i něco ode mě. Ale nečtete to.
No a jelikož věci, které jsem udělala už došly, napíšu ještě odstaveček o tom, co se udělat chystám. Jeden z plánů mého kreativního já je začít trochu víc koukat na filmy a zlepšovat si všeobecný přehled. Jak ušlechtilé. Snad jediný plán, který trošičku nějak začal fungovat (čímž myslím, že jsem si dneska stáhla všechny díly 18. řady Top Gearu. Taky všeobecný přehled, ne?). S tím souvisí i víc možností pro přidávání do rubriky Recenze (Ne, nemyslím ten Top Gear. To radši ani číst nechcete...). Momentálně mám už i rozepsané Hunger Games. Dále si stále pohrávám s názvem Lehké filosofično. Úplně původně jsem to chtěla použít jako odstavec do těchto novinek, nakonec z toho ale asi udělám rubriku. A budou tam moje zamyšlení, citáty, otázky bez odpovědí, odpovědi bez otázek, dětské i současné teorie o smyslu života. Jo a stále plánuju přepsat Jaqueline. Nápady na nové povídky stále bohužel nemám, promiň Lei.
Hudebně
Není tomu tak dlouho, co jsem si googlila definici gothic stylu. Ano, zajímalo mě, jestli bych se teoreticky nemohla označovat za gotičku (Už jsem se zmiňovala o svojí posedlosti mít vlastní jasně vymezený styl?). Kromě spousty dalších věcí (ne, nejsem gotička) z toho vylezl také hudební styl gothic rock, z kteréhož vylezla kapela Ghost Dance a z té 3 nové oblíbené písničky jménem Last Train, Fools Gold a River Of No Return. Mimoto ještě ujíždím na Quelqu'un ma dit od Carly Bruni (Ne, neumím francouzsky dost na to, abych rozuměla textu, nedej-bože abych ho zvládla zazpívat!) a na spoustě dalších věcích, z velké části stejných, jako minulý a předminulý měsíc. Stairway to Heaven RULEZ!
Kresebně
Kresebně to v poslední době bylo špatné. Od dvou viktoriánských slečen jsem doopravdy nakreslila pouze 1 obrázek, na který jsem ale zato velmi hrdá. Představuji vám neznámou postavu v loďce před svítáním na jezeře/řece/v mořské zátoce. Možná je to rybář, možná Cháron či jiný převozník. A možná někdo úplně jiný. A co když je to žena? To je na tom, kdo se na to kouká. Já sama to nevím.
A jak můžu něco doopravdy nakreslit a něco ne? Jednoduše. Něco můžu napůl namalovat.
je pense que C'EST TOUT!